Zobrazování pomocí MR (MRI)
Základní pulsní sekvence a kontrasty v MRI
SATURATION – RECOVERY TECHNIQUE (SR)
INVERSION – RECOVERY TECHNIQUE (IR)
GRADIENT - ECHO TECHNIQUE (GE)
Základní pulsní sekvence a kontrasty v MRI
Hlavním cílem MR zobrazování je vytvořit snímek s kontrastem mezi jednotlivými typy tkání. Jas v obrázku ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi základní 3 patří:
- T1 relaxace
- T2 relaxace, resp T2*relaxace
- PD (proton density) – protonová hustota
Vhodným uspořádáním pulsní sekvence lze dosáhnout požadovaného kontrastu (T1-váhovaný
obrázek, T2-váhovaný obrázek, PD-váhovaný obrázek). Kontrasty snímků vycházející z variability
relaxačních časů různých tkání se realizují
změnou způsobu, jak excitujeme spiny a následně pozorujeme jejich signál, tedy
změnou parametrů pulsní sekvence. Zmíníme zde 3 hlavní parametry pulsní
sekvence, které vedou ke změně kontrastu. Prvním je energie použitá na
radiofrekvenční excitační puls, která se vyjadřuje jako sklápěcí úhel (vyjadřuje
sklopení vektoru tkáňové magnetizace). Čím více energie vyzáříme do vzorku
tkáně, tím více času je třeba pro plnou relaxaci. Druhý parametr je čas TR.
Udává dobu po níž opakovaně aplikujeme jednotlivé excitační pulsy.
S kratším časem TR je i méně času k T1 relaxaci. Posledním parametrem
je čas mezi excitačním pulsem a detekcí rezonančního signálu, který označujeme
jako TE. Při delším času TE budou jádra s kratším časem T2 přispívat
k měřenému signálu méně.
SATURATION – RECOVERY TECHNIQUE (SR)
Skládá se ze série 90° RF impulsů. Po prvním RF se
sklopí vektor magnetizace do roviny xy a tkáň začíná relaxovat, tzn., že mimo
jiné roste exponenciálně s časem T1 magnetizace v ose z. Jelikož
různé tkáně mají různou hodnotu T1, bude „rychlost“ podélné relaxace v různých
tkáních rozdílná. Přijde – li ve vhodný okamžik další 90° RF puls, bude z-ová
složka magnetizace a tím i amplituda FID signálu po jejím překlopení do roviny
xy různá v rozdílných tkáních.
Optimálního kontrastu (podle toho, které tkáně
chceme zobrazovat) lze nastavit vhodnou velikostí času TR.
SPIN - ECHOES TECHNIQUE (SE)
Skládá se z 90° RF impulsu a jednoho nebo několika
následujících 180° impulsů. Po 90° RF impulsu je vektor magnetizace překlopený
do roviny xy a začíná se projevovat T2 relaxace, tj. některé protony precedují
s nepatrně vyššími a některé s menšími frekvencemi. Dochází
k rozfázování. Následuje – li ale tzv. refokuzační 180° RF impuls, který
překlopí jednotlivé spiny v rovině xy o 180°, spiny se opět sfázují a
v přijímací cívce je detekován ECHO signál, jehož amplituda je závislá na
T2 tkáně (T2* se neuplatní – vliv nehomogenity B0 při
rozfázování se vyruší pří sfázování).
Kontrast v obrázku lze nastavit pomocí času TR a TE (echo time). Bude-li TR >> T1 pak bude obrázek
T2-váhovaný. Bude-li TR srovnatelný s T1, bude obrázek při malých TE
T1-váhovaný, při větších TE T2-váhovaný.
INVERSION - RECOVERY TECHNIQUE (IR)
Je tvořen sekvencí 180° a 90° RF impulsu. První 180° RF puls překlopí vektor
magnetizace o 180°, tzn., že bude směřovat do záporné osy z (změní směr,
nezmění velikost). Poté se začne uplatňovat relaxace T1 a magnetizace se vrací
do rovnovážného stavu, což se projeví exponenciální růstem vektoru Mz
ze záporných do kladných hodnot. V čase TI (inversion time) následuje
90°RF impuls, který překlopí vektor magnetizace do roviny xy. V přijímací
cívce je detekován FID signál, jehož amplituda závisí na T1 relaxačním čase
zobrazované tkáně.
Kontrast v obrázku lze nastavit pomocí času TI. Potenciálně lze dosáhnout 2x
většího kontrastu než při SR metodě.
GRADIENT - ECHO TECHNIQUE (GE)
Tato sekvence začíná 90°RF pulsem, který sklopí vektor magnetizace do roviny xy.
K vyvolání echa je zde ale narozdíl od SE techniky použit gradient mag.
pole místo dalšího pulsu. Je-li k mag. poli B0 přidáno
gradientní mag. pole, budou sousedící protony precedovat s mírně odlišnou
Larmorovou frekvencí. To způsobí rozfázování jednotlivých spinů. Následuje
gradient s opačným znaménkem, který znovu sfázuje jednotlivé spiny a tím
vyvolá echo. Narozdíl od SE techniky pokles amplitudy echo signálu proti
amplitudě FID signálu je závislý na relaxačním čase T2* a obrázek tedy bude
T2*-váhovaný.
Tato technika pracuje s menšími časy TE než SE a pro excitaci se využívá
menších úhlů (tzv. flip angle < 90°), což vede k možnosti menších časů TR => jedná se o velmi
rychlou zobrazovací techniku, která slouží jako základ pro zobrazovací techniky
používané v současnosti.
Kódování pozice
Aplikací sekvencí tak, jak jsou uvedeny výše, bychom dostali FID, resp. ECHO signál z celého excitovaného objemu. Pro vytvoření 2D (popř. 3D) obrázků reprezentujících prostorovou distribuci požadovaného parametru tkáně je třeba nějakým způsobem kódovat pozici. K tomu se využívá závislosti Larmorovy frekvence na magnetické indukci B, kterou lze prostorově modulovat přidáním gradientních mag. polí v osách x,y a z.
VÝBĚR TOMOROVINY, GRADIENT V OSE Z
Přidáním
gradientu Gz magnetického pole ve směru osy z
bude velikost magnetického pole dána:
potom Larmorova frekvence
Aplikací RF pulsu, který by obsahoval pouze jednu
frekvenci (teoreticky nemožné) by byla excitována vrstva o nulové tloušťce na
pozici
Vrstva o tloušťce Dz bude
tedy aktivována, pokud RF puls bude obsahovat frekvence v rozmezí
rozprostřené kolem frekvence f1, jež
udává polohu vrstvy.
FREKVENČNÍ A FÁZOVÉ KÓDOVÁNÍ, GRADIENTY V OSÁCH X,Y
Pro zakódování pozice v excitované rovině se využívá frekvenční a fázové kódování.
Frekvenční kódování se obvykle provádí v ose x aplikací gradientu mag. pole Gx při
snímání ECHO signálu. Působením gradientu budou jednotlivé spiny precedovat
s mírně odlišnými frekvencemi v závislosti na ose x. Echo signál tak
bude tvořen součtem harmonických signálů různých frekvencí, jejichž amplitudy
budou odpovídat „sumaci“ signálu od pixelů jednotlivých sloupců.
Aplikace gradientu v ose y těsně po excitačním RF pulsu způsobí rozfázování jednotlivých
spinů podél osy y. Sumační signál z daného sloupce tak bude váhován
harmonickým signálem, jehož frekvence bude závislá na velikosti gradientu Gy.
Získaný ECHO signál tedy nese informaci o jednom řádku k-prostoru (spektrum
prostorových frekvencí snímané scény). Od k-prostoru se lze k obrázku
dostat inverzní 2D Fourierovou transformací.
Zvláštností k-prostoru je jeho středová souměrnost. Této vlastnosti je využito u některých
rychlých zobrazovacích technik tak, že je nasbírána jen část obrazových dat a
zbytek je dopočítán. Větší rychlost zobrazování je však doprovázena větším
obsahem šumu a artefaktů ve výsledném obrázku.
Zobrazovací technika EPI
Nejčastěji využívanou technikou snímání BOLD fMRI dat je EPI (echo-planar imaging). Jedná
se o velmi rychlou sekvenci (doba skenu se pohybuje od 2 do 5s) odvozenou od GE
techniky, která produkuje T2*-váhované obrázky a je tedy vhodná pro zobrazování
BOLD efektu. Na obrázcích je znázorněn způsob plnění k-roviny a příslušná
pulsní sekvence.